Jako žurnalista měl lví podíl na tom, že se v Českém rozhlase začalo mluvit o tanci. Pomohl tím jak českým tanečníkům a choreografům, tak celoplošnému médiu, které tím získalo před ostatními velký náskok. Jaroslav (23. 11. 1970 - 18. 10. 2010) se uměl ptát, uměl poslouchat, uměl se vyjádřit citlivě a přitom přesně. Nikdy nesoudil jako kritik, ale dokázal formulovat své postřehy z pozice náročného, vnímavého diváka, který si nenechá nic vnutit.

I když byl ve stresu a spěchu, udělal si čas na projevy zdvořilosti. Někdy i v žertu. Jaroslav Doleček měl zkrátka způsoby. Přesto že jsem jej nikdy neviděla v obleku s kravatou, stejně v kárované košili a džínách působil vždy jako džentlmen. Elegance a kultivovanost tanečního pohybu mohla být  blízká jeho vnitřnímu ustrojení. Elegantní povrch, nevylučuje žhavou a složitou podstatu. Odtud ta jeho srdečnost a vřelost!
 
Je nám ctí, že spolupracoval s naší redakcí i jako autor. V dohledné době vyhledáme jeho články a zveřejníme na našich www. Angažoval se všude, kde mohl být tanci, jejž obdivoval, ku prospěchu.

Je hodně důvodů, proč nám bude Jaroslav Doleček chybět. Je hodně důvodů, proč o něm přemýšlet.

Jana Návratová, 22. 10. 2010

(převzato z webu Taneční zóny)